EGO-EMO REFLEXE: PŘÍBĚH JEDNOHO PROJEKTU

Projekt denního centra a noclehárny je jedním ze dvou projektů, na kterých jsem zatím pracoval a namotivoval se u něj k maximálnímu možnému úsilí. S odstupem více než měsíce už vím, že to tentokráte byla z velké části chyba. Když jsem teď od obhajoby prošel potřebným cooldown timem, budu doufám s to v maximální možné - přesto však samozřejmě stále autorsky subjektivní - míře schopen rozkrýt, proč a jak to nakonec (ne)dopadlo.

autor - ráno po obhajobě

DENNÍ CENTRUM A NOCLEHÁRNA PRO LIDI BEZ DOMOVA, ŽIŽKOV

Dokonáno jest! Odevzdáno, obhájeno a již s malým odstupem velmi nespokojeno. Ale o tom příště, teď podávám ke shlédnutí projekt tak, jak jsem ho během semestru vymyslel (až přemyslel).

TYPOLOGIE, REFERENCE

I když jsou služby pro lidi bez domova - z ekonomické logiky - v drtivé většině případů zřizovány v již stojících stavbách, lze najít několikero zahraničních referencí novostaveb tohoto druhu. Není tedy třeba vynalézat znovu celé kolo, pouze patřičně upravit výplet na výmoly českých cest.

V zásadě jsou možně dva přístupy k poskytování sociálních služeb. Buďto kapacitní zařízení, umožňující co nejefektivnější poskytování služeb co největší klientské bázi, a nebo menší, decentralizované služby. Druhá možnost vyžaduje daleko propracovanější koncepci a strategické plánování při zřizování sociálních služeb, v rámci městské tkáně však funguje mnohem lépe: nevede k segregaci dotyčné sociální skupiny, naopak dodává pestré zrnitosti města pouze další z mnoha odstínů.

PREZENTACE: PROTOFINÁLE

Odevzdávka se kvapem blíží (au!) a dům tedy získává finální kontury. Je třeba reflektovat návrh s výchozími tezemi a postupně se učit, jak guláš v hlavě promítnout na plátno, aby byl stravitelný a jeho ingredience nepůsobily mimozemsky (či prostě jen mimo). Teď poslední předělávky, cizelace, medikace, vztek, pot a toasty.

PREZENTACE: FÁZE "JAK"

Po vydestilování konceptu, kdy jsem si vytyčil cíle, na které je potřeba v projektu mířit, započala jako vždy bolestivá materializace myšlenek do (akademicky) reálné věci. Zatím byl můj hlavní fokus na prostorovém a provozním schématu domu, aby byl co nejdříve srozumitelný, funkční a já mohl ke schématu přiřadit odpovídající vizualitu, která by se mi následně neměla rozpadnout na pouhé fraktály skrze přečechrávání umístění vnitřních orgánů. Takže tohle se událo v posledních týdnech se Šupináčem: trošku se otočil a vyklepal si kapotu.

PREZENTACE: KONCEPT

Na tradičním ateliérovém workshopu v Oboře proběhla stěžejní fáze semestru, a to sice první představení domu. S krátkými komentáři si ji lze proklikat níže:

KULTURNÍ OKÉNKO: DAVID SIMON & ED BURNS

Jelikož zítra všichni dosledujeme (zatím) excelentní True Detective, může se dostavit mírné seriálové vakuum. Není tedy od věci zmínit se na tomto blogu o non-fiction autorské dvojici novinářů, spisovatelů a televizních scénáristů - Davidu Simonovi a Edwardu Burnsovi. Společným rysem jejich seriálů je silný sociální podtext a zaměření se na nejspodnější část žebříčku, low-lifers: nejchudší vrstvu převážně černošského obyvatelstva, narkomanů a bezdomovců.

KONZULTACE: Armáda spásy

My, řešitelé tohoto ateliérového zadání, jsme se vypravili na obhlídku jednoho ze dvou pražských zařízení, které v sobě snoubí služby denního centra a zároveň noclehárny pro lidi bez domova. Vybaveni rámcovým sociologickým základem, který jsem se snažil z dostupné literatury ve zkratce vyabstrahovat v minulých příspěvcích, jsme konfrontovali načtené znalosti a představy o našem budoucím návrhu s realitou největšího centra sociálních služeb pro bezdomovce v ČR - Centrem Bohuslava Bureše, které provozuje v holešovické Tusarově ulici.

BEZDOMOVECTVÍ - SPECIFIKA SUBKULTURY A JEJÍ OBRAZ

Jako každá sociální skupina, i bezdomovci jsou od jedince k jedinci velmi odlišní, i když máme s bezdomovectvím spojenou řadu předsudků - většinou z osobní zkušenosti s těmi nejnápadnějšími, což bývají hygienu ignorující alkoholikové, kteří pak pro nás paušálně představují obraz bezdomovectví. Je však zcela jistě možné některé charakteristiky označit za hojně se vyskytující či typické. Pokud jako architekti chceme navrhovat dům plnící specifickou službu, bez poznání nejběžnějších potřeb klienta se to neobejde.
Základním rysem, ovlivňujícím většinu aktivit lidí bez domova, je postupné vylučování budoucího časového horizontu ze svého plánování. Čím blíže se konečná hranice jejich myšlení dotýká přítomného okamžiku, tím více ztrácejí nad svými životy kontrolu. Jde o logický proces, doprovázející těžký život na ulici: zdravotní stav se postupně zhoršuje, pobyt se stále více stává soubojem o přežití. To ústí až v souboj o jedinou věc: současnost - obstarat si jídlo, najít nocleh, přečkat mrazivou noc. Není divu, že z této spirály vede cesta ven jen velmi těžko. Zároveň je potřeba rozlišovat, že ne každý člověk na ulici je bezdomovec. Občas se mezi ně mísí lidé, kteří disponují vlastním bydlením, ale vyhledávají jejich společnost. Většinou jde o alkoholiky, nebo prostě lidi bez sociálních kontaktů - ty hledají ve veřejném prostoru, který sdílí s bezdomovci a občas jim drobně vypomáhají (krátké ubytování, sprcha, peníze na alkohol).

BEZDOMOVECTVÍ - SOUČASNÁ SITUACE A LEGISLATIVNÍ RÁMEC

loď Hermes

Základem jakéhokoliv legislativního ošetření otázky bezdomovectví bezpochyby musí být jeho vymezení, tedy definice. Těch lze nabídnout bezpočet, ale v zásadě vždy oscilují mezi dvěma krajními póly, maximalistickým a minimalistickým. Tedy: buďto jsou za bezdomovce označeni všichni lidé, kteří žijí v nepřístojných podmínkách, v nichž nelze vést běžný civilizovaný život a jimž je bráněno se sociálně a profesně rozvíjet. A nebo jsou do výčtu zahrnuty jednoduše osoby bez bydliště. Jistě není překvapivé, že stát a neziskové organizace většinou preferují různé varianty a reálně fungujícím výsledkem je tedy kombinace obou výše zmíněných: Je potřeba zajistit, aby se prostředky dostaly ke skutečně potřebným, protože "nebydlet" a "bydlet nevalně" jsou stále velmi odlišné kategorie; na druhou stranu není možné vést účinnou prevenci před ztrátou obydlí, pokud není dynamický proces této ztráty vnímán ve své celistvosti a jsou ignorovány všechny indikátory naznačující budoucí sociální sestup. Symptomatické pro dnešní situaci je, že všechny níže uvedené oficiální dokumenty tuto definici neobsahují - a nemají tak stanovenou žádnou cílovou skupinu, natož závazky k uvedení koncepce do praxe.